Samota. Samostatnost. Osamělost.

26. října 2012 v 1:34 | Emily |  Rozbité zrcadlo
Samota.
Slovo vyjadřující stav těla. Když se člověk nachází někde, kde není nikdo jiný. Může být na samotě u lesa, osamotě u sebe v pokoji, nebo na samotce ve vězení. Zatím se ale nejedná o stavu mysli. Člověk si může samotu užívat, může ji mít rád, může být spokojen, že je na cvhilku sám.

Samostatnost.
Ta se mi jen hodila do nadpisu, ale tak když už ji tu máme, trošku vám ji popíši z mého úhlu pohledu.
Je to umění postarat se o sebe bez pomoci druhých. Vyšší level samostatnosti je zodpovědnost. Kdy jste schopni postarat se nejen o sebe, ale i o druhé. Obojí je něco, k čemu jsem zatím nedospěla. Alespoň ně na takové úrovni, na jaké bych ve svěm věku měla. Začíná mi to vadit. Budu s tím muset velmi rychle něco udělat. To se lehko řekne, ale skutek utek. Jsem nehorázně líný člověk a lenost je zbraň hromadného ničení. Ale nemusíte se o mě bát, já se zapřu a všechno bude!

Osamělost.
Vyjadřuje stav mysli či duše. Popisuje pocity při tom, kdy je člověk sám. Tyto pocity však může mít i člověk obklopen lidmi, avšak může být osamělý třeba z toho důvodu, že nikoho z těch lidí nezná, nebo si s nimi nerozumí, nebo třeba proto, že jednoho z nich miluje a jeho láska není opětovaná.
Kdy se cítím osaměle já? Teď například. I když se mám fajn, jsem obklopena dobrýmy kamarády, mám milující rodinu a... chtěla jsem napsal skvělého přítele, ale to bohužel už nemám. Psala jsem tu o něm, jak je to láska na vždy, a že spolu všecičko překonáme, ale jsou prostě věci, které překonat nelze. Žila jsem díky němu v pohádce, a ať to teď on vidí jak chce, tak mu to nikdy nezapomenu a nikdy nezapomenu jaké to bylo s ním. Právě proto, že už s ním nejsem, tak se cítím osaměle. Chybí mi jeho objetí, jeho polibky, jeho doteky, jeho hlas, jeho vůně.. chybí mi celý a já nemám ani dost odvahy na to, abych mu to řekla. Musím tuhle kapitolu svého života nadobro uzavřít. Chtěla bych si najít nového přítele, ale ono to není tak jednoduché. Ne každý, o koho bych stála stojí o mne a naopak.

 

Něco je špatně...

26. října 2012 v 1:23 | Emily |  Na Téma...

V tomhle světě je špatně spousta věcí. Ne se všemi se dá něco udělat, ale ani s těmi, se kterými se něco dělat dá nikdo nic nedělá. Co je špatně? Například politický systém, některé zákony, můj život... Ano můj život je celý naruby. Miluji ho, ale "něco je špatně". Někde jsem udělala chybu a bude mi trvat celý život, než si uvědomím, co za chybu to bylo a jak velké měla následky. Jasně, musím si to uvědomovat už teď, když tady o tom píšu, ale neuvědomuju si to do hloubky, nemohu zatím vědět, jak fatální budou následky mých chyb. To, že tady o tom teď píšu je důkazem toho, že o tom přemýšlím, věnuji tomu ten čas, který bych mohla věnovat uplně jiným věcem. No dobře, ale co to bylo za chybu? Jak se jí příště vyvarovat, jak ji napravit? To je to, na co musím teprve přijít.
Co dál je ještě špatně? Celý dnešní svět. Je zvrácený.
Lidé si neužívají život, tak, jak by měli. Stále někam spěchají, řeší hlouposti a neužívají si ty důležité věci. Ty krásné momenty, které by jim mohly vykouzlit úsměv na tváři. Dnešní děti si neužívají dětsví. Když mi bylo 13, koukala jsem na čarodějky, mazlila se s plyšákem, hrála s kamarády na schovku a bylo mi fajn. Dnešní 13ti leté slečny řeší, že jim došla řasenka, že potřebují nový ajfoun, a kolik stojí kondomy. Tohle je špatně.




Co bylo nebude a co bude dál

21. října 2012 v 23:27 | Emily |  Rozbité zrcadlo
Život je plný překvapení. Hezkých i nehezkých. Dává nám ty nejtěžší zkoušky a je jen na nás, jak se s nimi popereme. Každý člověk se prodírá životem jinak. Někdo kope sám za sebe, jiný bere ohled na druhé, další přížívničí. Kam že patřím já? Zatím si příjdu jako příživník, ale chci, aby se to změnilo. Já to musím změnit. Ale ono se to lekho řekne. Život jako takový není lehká záležitost a to, jak si v něm člověk povede, se odvíjí od mnoha věcí. Od toho, jak dobře je člověk schopen komunikovat s lidmi, jak s nimi vychází, od toho, jaké úsilí vynaloží k dosažení svých cílů. cíle je ale nejdřív nutné si stanovit, což také bývá nelehké. Mým snem, tudíž mým cílem je, mít milujícího muže, fungující šťastnou rodinu, práci, která mne bude bavit... a samozřejmě uspokojivé materiální zabezpečení. Zbývá už jen si tohle všechno zajistit.
Trvalo mi velmi dlouho, než jsem přišla na to, jak život funguje. Nechci se chvástat, ale mám pocit, že jsem mnoho věcí pochopila, že už nejsem ta malá naivní holka, která si myslí, že jí všechno spadne do klína, a že se bude vše odehrávat podle ní. Nenene. Už jsem dospělá. Příjde mi, že se pořád plácám ve sračkách, ale díky tomu, kolik jsem udělala chyb, jsem teď taková jaká jsem. Když porovnám, co jsem byla za osobu v době, kdy jsem založila tento blog, a co jsem teď.. příjde mi, jako bychom byli dva odlišní lide.
Bývala jsem tichá dívka bez názoru, ta, která na všechny působí jako boxovací pytel, ta, na kterou se nikdo nebojí nadávat, ta, co si nechá všechno líbit. Ale tou už nejsem. Máš na mě kecy? Řekni mi to do očí! Já se s nim umím vypořádat. Klidně se mi směj, ale mě tim nezlomíš. Obklopuji se lidma, kteří mě milují. Ti, co mají držtičku plnou špíny, ty nechávám za sebou. Jedu si teďka to svoje a už se nenechám ovlivnit.
 


Alkohol - metla lidstva.

21. října 2012 v 22:01 | Emily |  Na Téma...
Každý si rád někdy propláchne mysl lihem. Je to účinné, je to legální, tak proč ne?

Já, Emily Grey, preferuji pití na úrovni. Koupit si krabicák a limču za 5 korun, to už dávno není pro mě. To hezky zajít si do báru na drink, popít s přáteli, rozumně si poklábosit, jít příjemně společensky unavená domů a druhý den se probudit bez opice za krkem. To už pak dává pití úplně jiný rozměr.

Tozhodně nechápu, jak je možné, že je alkohol legální... néé, počkat, vlastně chápu. Protože alkohol nepodboruje smysly člověka. Otupuje je. a tak se vláda nemusí bát, že by lidé pitím alkoholu přišli na něco, co by mohlo vládu shrnout. Což se o nelegálních dorgách říci nedá.. ale to už odbíhám od tématu.

Ényvej, co jsem chtěla říct je, že alkohol je velice super věcička, ale nic se nesmí přehánět a vše by se mělo dělat s jistým glancem, tedy i chlastání. Takže pokud pít, tak na úrovni.


Časožrout

7. června 2011 v 16:55 | Emily |  Na Téma...
Stroj času existuje! Nebo alespoň existoval. Dokud někdo nezjistil, jak nebezpečná je to věc a nezničil ho! Jen domyslete, jáké následky by mohlo mít jeho používání v nesprávných rukách!
Kažný má věci, kterých lituje, ale kdyby se nestaly, nemuseli byste třeba potkat svou lásku. Každý je zvědavý na svou budoucnost, ale mohlo by se stát, že by vám vzala chuť do života, kdyby nebyla podle vašich představ.
Proto si myslím, že je dobře, že žádný stroj času nemáme, je to totiž mooooc velká nebezpečnost!



Nic

24. dubna 2011 v 11:02 | Emily |  Na Téma...
*nic*

Kdo mi bere iluze?!

1. března 2011 v 22:54 | Emily |  Na Téma...
Iluze... co to jsou vlastně iluze? Jsou to sny, výhledy do budoucna nebo snad klamy?

Každý má nějaké své "iluze" tedy vyhlídky.. nebo sny, říkejte tomu jak chcete.
Mým snem je.. mít muže, který mě bude milovat, 3 děti a dostatek peněz, abychom měli nějakou životní úroveň, která nebude založená na sociálních dávkách a invalidním důchodu. Do doby než se mi tohle splní by mi stačilo mít okolo sebe lidi, kterým můžu věřit, ale to je asi to nejtěžší. Takových lidí je to tiž za nehet málo! A ti o kterých si to myslím, mě podrazí ani nevím jak.

To je pro mě asi nejhorší způsob ztráty iluzí. Zjistit, že ti, kerým jste věřili se obrátí proti vám (a ještě vám to ani nejsou schopni říct do očí, ale řeší to na "fejsbůku" a ještě k tomu s někým, kdo o vás absolutně nic neví!). Stává se mi to dnes a denně. Jsem člověk, který se nestydí za svůj názor. Když mi někdo vadí, dokážu to říct (ale naopak, dokážu i pochválit). Když mě někdo nasere, nebo když o někom vím, že dělá co by neměl, snažím se ostatní varovat a oni to berou tak, že to obrátí proti mě. A nakonec proti mě obrátí skoro všechny. TO JE ZTRÁTA ILUZÍ! Když se snažíte pomoct a oni vás kopnou do pr**le!



Medvídek

24. února 2011 v 20:16 | Emily |  Žiju, Miluju
Každý měl v dětství plyšáčka. Já jich měla spoustu. Milovala jsem je! Ani teď by mne neurazilo, kdyby mi někdo daroval plyšáka, vždyť je to roztomilé. Když v noci nemůžu spát a stýská se mi, přitulím se k jednomu z mých omblýbených méďů. Je to takový světle hnědý malá medvídek s roztomilím ocáskem, který mu vyčuhuje z malých zelených trenek. Dala mi ho kdysi babička, prý aby se mi nestýskalo po tátovi, když s ním nejsem. Když jsem byla malá, tak to fungovalo. Teď se k němu tulím spíš ze stesku po příteli. Je to příjemná náhraška. Není stoprocentní, ale uklidní mě to a usnu. Nestydím se za to, že spím s medvídkama ve svém věku. Nehodlám se jich nikdy vzdát!


Sex je (jako) droga

22. února 2011 v 17:27 | Emily |  Na Téma...
Sex... Pro někoho (například feministky) pouze pud. Předání genů.
Nebo v názory z minulosti (dnes ještě uznávané některými náboženskými směry či v některých zemích), že sex je hřích. PROBOHA! Kdyby bůh chtěl, aby sex byl hřích, pochybuji že by nám nadělil tolik erotogenních zón a podobných vychytávek. Kdyby měl být sex lidí opravdu jen pudová záležitost, jako je tomu u zvířat (ne u všech - například delfíni spolu spí taky pro radost :P chytrolíni), tak bychom po něm tolik netoužili. Neměli bychom například potřebu poznat při dospívání svoje tělo, děti by si ve školce nevyměňovali hračky za to, že si ukážou "pipinku" a "pindíka". Je přirozené toužit po sexu nejen když potřebujete reprodukovat svůj gen. Nebo se snad pletu? Jestli jo, dejte mi vědět!
Pro jiné zábava, pokušení či důkaz lásky. Jo.. pro mne to tak je.
Bohužel nemohu říct, že to tak bylo vždy, ale od té doby co mám stáleho přítele má pro mě slovo sex úplně jiný význam.
Když jste v nějakém vztahu jak si dokazujete lásku? Dávate si dárky, chodíte do kina, dávate si pusy.. Jo, to je hezký, ale sex je něco jako vyšší level. Pro mě je to důkaz naší lásky. Láska fyzicky.
Je krásné mít ho u sebe tak blízku, cítit jeho tělo na mém, jeho dech.. slyšet jeho srdce.
Někteří si sexováním vydělávají... řekla bych, že sex za peníze nebude nic moc - jakožto placená budete muset spát i s člověkem, co je vám odporný.. fakt to stojí za to? Můžete chytnout kdejakou fujtajblatou nemoc! A ten kdo si platí.. stojí mu za to spočit v nějaký starý cuchtě v níž se denně vykoupe 30 dalších? A ještě jí za to platit? To už bych si radši stáhla porno a seznámila paní Ruku s panem Ptáčkem! (A teď mě napadá další věc.. ale to bych musela vycenzurovat)
Sex je taky výbornej lék na hádky. Po hádce je v sexu tolik vášně, jako nikdy jindy! Chtíč vs. nenávis. Láska vs. odmítání. Všechno v jednom, hormony bojují s rozumem. Hormony většinou zvítězí. A tak to mám nejradši.
A teď trochu moudra na závěr:
V sexu záleží na mnoha věcech, je několik faktorů od kterých se odvíjí to, jak si sex užijete.
✿ nálada
✿ zdraví (při bolestech hlavy je to dost na pytel!)
✿ sex-appeal toho s kým spíme
✿ city
✿ místo (kde se sex odehrává)
✿ čas (když máte strach, že vám například ujede poslední metro a vy se nedostanete domů, tak tím spíš bude stát orgasmus za nic - jestli se k němu vůbec dostanete)
✿ Sex by měl být podle mě plný lásky a vášně:
passion
Sex = Láska
Sex = Vášeň
Láska = Vášeň
_________________
Sex = Láska + Vášeň
Láska = Sex + Vášeň
Vášeň = Láska + Sex

Konec z vlastní vůle?

25. ledna 2011 v 11:58 | Emily |  Na Téma...

Proč si lidé berou dobrovolně život? To už je tady opravdu nic nedrží? Přátelé, rodina, pes...? Opravdu nenajdou jedinou pěknou věc?

Asi je chápu.. stačilo by mi, aby mě opustila má drahá polovička, do toho hádky s rodinou a pár pětek, a už bych o to také nestála.. vždyť bych na tom světě neměla nic pěkného! Kamarádi? Jo to jo, v dneššní době se nedá nikomu věřit! Rodina? A co s ní, když se furt jen hádáte a posloucháte, jak jste něschopní.. Ne, takový život bych raději vzdala!
nm, n

Kam dál