Prosinec 2010

Donebe volající falešnost blondýnek

16. prosince 2010 v 22:03 | Emily |  Rozbité zrcadlo
Bylo nebylo žila jednou jedna Adelka. Ta chodila na školu, kde devadesát procent studentů jsou dívky a devadesát procent těchto dívekj sou blonďaté pipnky. Nejdříve se snažila jejich blonďatost nevidět, ale ona se projevila sama. Pomluvy! A ony se tím ještě chlubí. No je mi znich opravdu zle!
Ty kočeny blonďatý by si měly uvědomit, že časem jim to nikdo žrát nebude! A taky to, že se nemaj srát do věcí, který nechápou.

Led klouže a taky studí!

8. prosince 2010 v 0:53 | Emily |  Žiju, Miluju
Nastala zima, začal padat sníh a tato atmosféra mě a mou milou rodinku přiměla k tomu vydat se na brusle. Romantičtější by to asi bylo na rybníce, ale vzhledem k tomu, že o ty je v Praze nouze, hlavně o ty zamrzlé, tak jsme byli na Štvanici.

Tak krásné chvíle zažívám málokdy. A když už, tak je to právě s nimi. S mým úchvatným mužem, který když bruslil, byl tak překrásný, že jsem měla chuť na celý stadion zakřičet: ,, Koukejte, to je můj kluk, ten krásný támhle!". Když jsem se s ním držela za ruku a jeli jsme spolu. Bylo to jako ve snu. Jakoby se mi díky němu vyplňovala všechna moje přání z dětství.
Náš syn Jůlinka? Nejrozkošnější byla. Na bruslích stála poprvé a stále padala. Ale byla statečná a zachovala si svůj humor. Záhlasila něco v tom smyslu, že led moc klouže a moc studí. Ona vždycky perlí.
A má švagrová... Také je skvělá, i když jí nenávidím a ze srdce ráda bych jí občas kopla, tak bych jí zulíbala a ona to moc dobře ví.
Ten večer byl prostě skvelý a doufám, že si ho zopakujeme. Protože jen díky nim jsem ještě tady.

ice

Můj muž - můj vzor

8. prosince 2010 v 0:12 | emily |  Na Téma...
Vzor?
Někdo koho obdivujeme, ke komu vzhlížíme. Chceme být jako on nebo se mu alespoň podobat.

Můj vzor?
Když jsem byla malá jako vzor jsem měla Šmoulinku. To mi zůstalo tak trošku až do puberty. Koukněte na Šmoulov. Je to tam samej chlap a jediná Šmoulinka je holka. Tak jsem si připadala, když jsem se začala líbit klukům. Jako Šmoulinka, jediná ve světě plném kluků.
Pak úplnou náhodou se stala mým vzorem opět kreslená postavička - Emily the strange. Je podivná, uzavřená do sebe a jediné, co miluje, je její černá kočka. Také jsem měla období, kdy jsem komunikovala jen se svou čičinou. Když jsem si obarvila vlasy na černo, začala si malovat oči, hezky se oblékat a ostříhala si ofinku, tak mi lidé říkali, že se podobám, a tak se stala mým vzorem aniž by o to jedna znás usilovala.
Stále mne těší, když mě s lidé srovnávají, když mi řeknou, že vypadám jako ona. Ale změnila jsem se. Teď si příjdu spíše jako princezna. Můj princ mne vysvobodil ze Šmoulinkovského i Emilkovského prokletí. Ze samoty. Ukázal mi, co je to láska. Do té doby jsem viděla jen krásu a požitek. Díky němu miluji. Díky němu jsem šťastná.

Co z toho plyne? Můj vzor je pro mě můj přítel. Není dokonalý, nikdo není. Neříkám, že bych snad chtěla být jako on, ale spíše by mohl být vzorem pro všechny ostatní kluky, muže a pány.

tag