Leden 2011

Konec z vlastní vůle?

25. ledna 2011 v 11:58 | Emily |  Na Téma...

Proč si lidé berou dobrovolně život? To už je tady opravdu nic nedrží? Přátelé, rodina, pes...? Opravdu nenajdou jedinou pěknou věc?

Asi je chápu.. stačilo by mi, aby mě opustila má drahá polovička, do toho hádky s rodinou a pár pětek, a už bych o to také nestála.. vždyť bych na tom světě neměla nic pěkného! Kamarádi? Jo to jo, v dneššní době se nedá nikomu věřit! Rodina? A co s ní, když se furt jen hádáte a posloucháte, jak jste něschopní.. Ne, takový život bych raději vzdala!
nm, n

Co budu dělat, až mne smrt probudí ze sna o životě?

5. ledna 2011 v 19:51 | Emily |  Na Téma...
Posmrtný život. Život po smrti? Co budu dělat až umřu? Budu žít celý život odznova, s možností napravit své chyby? Jsou i jiné vesmíry? Nebo se bude po mé smrti odehrávat vše odznova, velkým třeskem počínaje? 
Tyhle otázky si kladu docela často. Odpověď na ně jsem však za celou tu dobu nenalezla. Ráda bych věděla, co mě čeká, až tu nebudu. Přinejmenším doufám v to, že neupadnu v zapomění. Že alepoň někteří lidé na mě budou, přinejlepším v dobrém, vzpomínat.

Už teď často s přítelem přemýtáme, co bude až umřeme. JEstli když se necháme pohřbít do stejného hrobu, budeme spolu i po smrti a tak. A nebo také, jestli už jsme dávno neumřeli, neležíme teď v hrobě a nepřemítají se nám jen vzpomínky, spolu se sny, tužbami a představami, protože nám příjde, že jsme spolu nadmíru šťastní, že to prostě nemůže být realita, ale víme, že sen to není. Není už tohle můj "posmrtný život"?

Teď se zamyslete se mnou: kdyby byl nějaký posmrtný život, který bychom po smrti žili a věděli bychom, že je posmrtný, kdyby to bylo po naší smrti (jedné z našich smrtí), proč bychom o tom nevěděli už teď? Proč by zrovna tento život měl být tím prvním? Ale vlastně... co když si ty předchozí životy pamatujeme? Jak? Ve formě Deja-vous (viz článek Déjà vu).

Nechci toto téma dále rozebírat, je to příliš složité na můj blonďatý mozeček!

gb